The Czech Story0Slovo, které zná celý svět
Dobrý den. Vítejte u podcastu The Czech Story.
Dnes začneme jedním slovem. Znáte ho, i když česky skoro neumíte.
To slovo je dolar.
Nejznámější slovo pro peníze na světě. Amerika, filmy, zprávy, kurzy v bance.
Skoro každý si myslí, že to slovo přišlo z Ameriky.
Nepřišlo. Narodilo se v malém městě v českých horách.
To město existuje dodnes. Jmenuje se Jáchymov a bydlí tam asi dva a půl tisíce lidí.
A to samé údolí dalo světu ještě jednu věc. Něco mnohem horšího.
1Stříbro v horách
Píše se rok patnáct set šestnáct. V Krušných horách, na severozápadě Čech, najdou lidé stříbro.
Krušné hory jsou hory na hranici s Německem. Nejsou vysoké, ale je v nich hodně dolů.
Důl je místo, kde se pod zemí kope kov nebo uhlí. Člověk, který tam pracuje, je havíř.
Ta půda patří šlechtické rodině Šliků. Hrabě Štěpán Šlik hned pochopí, co má v ruce.
Šlechta byla vrstva lidí, kteří vlastnili půdu a vesnice. Hrabě je jeden z jejich titulů.
Ještě ten rok nechá v údolí založit nové město. Jmenuje se Údolí svatého Jáchyma. Německy Joachimsthal.
A pak přijde něco, čemu se říká horečka.
Horečka je vysoká teplota, když je člověk nemocný. Ale říká se tak i tomu, když se lidé kvůli něčemu úplně zblázní.
Do údolí jdou tisíce lidí. Havíři, kováři, obchodníci, pekaři, hospodští.
Za deset let má město skoro dvacet tisíc obyvatel. Je to druhé největší město v celém českém království. Hned po Praze.
Dvacet tisíc lidí v horách, kde deset let předtím nebylo skoro nic.
2Jak se z údolí stal dolar
V roce patnáct set dvacet dostane Šlik povolení razit vlastní minci.
Razit minci znamená vyrábět peníze z kovu. Dělá se to v mincovně.
Ta mince je velká a těžká. Skoro třicet gramů stříbra.
Lidé jí začnou říkat jednoduše podle města. Joachimsthaler. Tedy ten z Jáchymova.
Jenže to je dlouhé slovo. Tak ho zkrátí. Zůstane jenom thaler.
Česky tolar.
Ta mince má vždycky stejnou váhu a lidé jí věří. Proto se rozjede po celé Evropě.
V Nizozemsku z toho udělají daalder. V severní Evropě daler. A v angličtině dollar.
Když si pak Američané v roce sedmnáct set devadesát dva vybírají jméno pro svoje peníze, vezmou tohle.
Takže pokaždé, když někdo na světě řekne dolar, vysloví jméno jednoho českého horského údolí.
Jenom o tom neví.
3Doktor, který počítal vdovy
V roce patnáct set dvacet sedm přijde do města nový lékař. Jmenuje se Georgius Agricola.
Je to zvláštní doktor. Místo aby jenom léčil, chodí do dolů a všechno si zapisuje.
Kameny, nástroje, stroje, vodu, vzduch. Napíše první velkou knihu o hornictví na světě.
Hornictví je práce v dolech a všechno, co k ní patří.
Ale zapíše taky něco jiného. Že havíři v těch horách umírají mladí.
Kašlou. Špatně se jim dýchá. Za pár let jsou z nich staří lidé.
Napsal o tom větu, kterou si člověk pamatuje pět set let.
V těch horách najdete ženy, které měly sedm mužů. Všechny jim vzala ta nemoc.
Tehdy nikdo nevěděl proč. Lidé si mysleli, že za to může zlý duch v dole.
Skutečnou příčinu pochopí svět až o čtyři sta let později. A nebude to duch.
4Kámen, který nosil smůlu
Stříbro nevydrží věčně. Po sto letech ho v dolech ubývá.
Mincovna se zavírá, lidé odcházejí. Z druhého největšího města v zemi je zase malé městečko v horách.
Na dvě stě, tři sta let na Jáchymov skoro každý zapomene.
Zůstane po něm jedno slovo v cizích jazycích a hromady kamení u starých dolů.
V těch hromadách leží černý těžký kámen. Havíři ho znali dobře a neměli ho rádi.
Když v dole narazili na tenhle kámen, stříbro končilo. Práce byla marná.
Marná práce je práce, ze které nic není. Děláte a nemáte z toho nic.
Tak mu dali jméno smolinec. Od slova smůla.
Smůla je černá lepkavá hmota ze stromu. Ale česky to slovo znamená taky opak štěstí. Mít smůlu je opak toho mít štěstí.
Kámen smůly. Vozili ho ven z dolu a házeli na hromadu.
Z té hromady bude jednou nejcennější odpad na světě.
5Paní Curieová si objedná odpad
V roce sedmnáct set osmdesát devět se na ten kámen podívá německý chemik Martin Klaproth.
Najde v něm nový prvek. Pojmenuje ho podle planety, kterou krátce předtím objevili. Uran.
Prvek je základní látka, ze které je všechno ostatní. Kyslík, železo, zlato. To jsou prvky.
Sto let se uran používá hlavně na barvení skla. Sklo je po něm žlutozelené. Nic víc v tom nikdo nevidí.
Pak přijde rok osmnáct set devadesát osm a Paříž.
Marie Curieová a její muž Pierre měří kameny a nerozumí tomu, co vidí.
Smolinec z Jáchymova září víc, než by měl. Mnohem víc, než kolik je v něm uranu.
Zářit tady neznamená svítit jako lampa. Znamená to, že z kamene jde něco, co oko nevidí.
Curieovi si to vysvětlí jediným způsobem. V tom kameni musí být ještě něco. Něco, co nikdo nezná.
Napíšou do Vídně a poprosí o odpad z Jáchymova. O ty staré hromady, které nikdo nechtěl.
Dostanou je skoro zadarmo. Zaplatí jenom dopravu. Tuny kamení jedou vlakem přes celou Evropu do Paříže.
A pak čtyři roky práce ve staré dřevěné kůlně, kde v zimě mrzne.
Kůlna je jednoduchá dřevěná stavba na dvoře. Dává se do ní nářadí nebo dřevo.
Marie ten kámen míchá, vaří a přelévá. Někdy stojí celý den u jednoho hrnce.
Z tun jáchymovského odpadu nakonec zbude necelý gram nové látky.
Radium.
Chodila se do té kůlny dívat i v noci, protože to samo svítilo.
Ty malé zkumavky vypadaly ve tmě jako slabá pohádková světýlka.
Za tuhle práci dostane dvě Nobelovy ceny. Ta práce ji taky zabije. Jenom to bude trvat třicet let.
6Lázně, kde se lidé koupou v radioaktivní vodě
V Jáchymově mezitím pochopí, že mají něco výjimečného.
Voda, která teče ze starých dolů, je radioaktivní.
V roce devatenáct set šest tam otevřou první radonové lázně na světě.
Lázně jsou místo, kam lidé jezdí kvůli zdraví. Koupou se tam ve zvláštní vodě a odpočívají.
Tehdy se navíc věřilo, že radium je zdravé. Prodávala se s ním zubní pasta, krémy i voda na pití.
To skončilo, když se ukázalo, co dělá s lidmi, kteří s ním pracují každý den.
A teď věc, které se cizinci diví dodnes. Ty lázně fungují pořád.
Můžete tam dneska přijet, zaplatit a lehnout si do té vody. Lékaři se o to dodnes hádají.
7Údolí, o kterém se dlouho nemluvilo
A teď to temné.
Po druhé světové válce je uran najednou nejdůležitější kov na světě. Dělají se z něj bomby.
Sovětský svaz skoro žádný nemá. Ale ví, kde je.
V listopadu roku devatenáct set čtyřicet pět podepíše Československo smlouvu. Jáchymovský uran půjde do Moskvy.
Nejdřív tam kopou normální horníci za peníze. Ale je jich málo a ta práce je hrozná.
Po roce čtyřicet osm se to vyřeší jinak.
Kolem Jáchymova vzniknou tábory. Většinou tam nejsou zločinci. Jsou tam lidé, kterým režim nevěří.
Kněží, důstojníci, studenti, sedláci, právníci. Lidé, kteří něco řekli nahlas.
Režim je způsob, jakým se ve státě vládne. Když se řekne režim, myslí se tím většinou vláda, která se lidí neptá.
Vězni fárali dolů bez ochrany. Nikdo jim neřekl, co vlastně dýchají.
Fárat znamená jet dolů do dolu. Havíř ráno fárá a odpoledne vyjede nahoru.
Tábory kolem Jáchymova, Horního Slavkova a Příbrami. Prošly jimi desítky tisíc lidí.
Kousek od Jáchymova, ve Vykmanově, stojí betonová věž.
Vozili do ní ten nejsilnější materiál. Vězni ho tam ručně třídili a drtili.
Prach byl všude. V rukou, ve vlasech, v jídle.
Ta věž má dodnes jméno, které si nikdo nevymyslel pro efekt. Věž smrti.
Tábory se zavřely v roce devatenáct set šedesát jedna. Uran se v okolí kopal ještě dlouho potom.
8Jedno údolí, dvě dědictví
Dneska je Jáchymov malé město. Dva a půl tisíce lidí, jedno náměstí, hory kolem.
Jsou tam lázně, muzeum ve staré mincovně a nahoře nad městem památník s jmény.
V jednom údolí tak leží vedle sebe dvě věci.
Nejznámější slovo pro peníze na světě. A jedno z nejtemnějších míst českých dějin.
Obojí vyšlo ze stejného kopce. Jenom to trvalo čtyři sta let.
Až někde uslyšíte slovo dolar, teď už budete vědět, odkud opravdu je.
Na shledanou příště.