The Czech Story0Věc, kterou nosíte v oku
Dobrý den. Vítejte u podcastu The Czech Story.
Dnes budeme mluvit o malé věci, kterou nosí v očích víc než sto milionů lidí na světě.
O kontaktní čočce.
Slovo čočka znamená v češtině dvě věci. Malou luštěninu, ze které se vaří polévka. A malé kolečko, které pomáhá vidět.
Ta druhá čočka je tenká a měkká. Leží na oku a vy ji necítíte.
A teď to hlavní. První taková čočka na světě vznikla v Praze. V kuchyni. O Vánocích.
Muž, který ji vyrobil, neměl laboratoř. Měl kuchyňský stůl, dětskou stavebnici a dynamo z kola svého syna.
Jmenoval se Otto Wichterle.
1Chemik z Prostějova
Narodil se v roce devatenáct set třináct v Prostějově na Moravě.
Rodina vyráběla stroje. Otec chtěl, aby syn jednou převzal továrnu.
Syna to nezajímalo. Otto chtěl být chemik.
Chemik zkoumá, z čeho jsou věci a jak je změnit. Míchá látky a dívá se, co vznikne.
Vystudoval chemii v Praze. A pak přišla válka.
Němci zavřeli české vysoké školy. Studenti i profesoři šli domů nebo do továren.
Wichterle odjel do Zlína. Pracovat k Baťovi.
Ano, k tomu Baťovi, o kterém jsme mluvili ve třetím díle.
Tam ve výzkumu vymyslel v roce čtyřicet jedna umělé vlákno. Říká se mu silon.
Vlákno je tenká nit. Z nití se dělá látka, punčochy nebo lano.
Silon je česká odpověď na americký nylon. Starší lidé to slovo znají dodnes.
Za války ho gestapo na několik měsíců zavřelo. Pak ho zase pustili.
2Nápad ve vlaku
Jsme v roce devatenáct set padesát dva. Wichterle jede vlakem do Prahy.
Vedle něj sedí muž a čte lékařský časopis. Wichterle mu kouká přes rameno.
Je tam článek o tom, že lidem dávají do oka umělé věci z kovu. A že to oko špatně snáší.
A Wichterle si v duchu řekne jednu jednoduchou větu:
Kov do oka nepatří. Do oka patří něco měkkého, co má v sobě vodu. Jako oko samo.
Problém byl, že taková látka tehdy neexistovala. Musel ji nejdřív vyrobit.
3Gel, který vznikl přes noc
Pracoval na tom s kolegou. Jmenoval se Drahoslav Lím.
Hledali látku, která je průhledná, měkká a drží v sobě vodu.
Průhledný znamená, že přes to vidíte. Jako přes sklo nebo přes čistou vodu.
Jednou večer nechal Lím pokus stát na stole a spěchal na vlak.
Ráno našel na dně sklenice čirý gel.
Gel je něco mezi vodou a pevnou látkou. Je měkký, ale drží tvar. Jako želé.
Ten gel měl přesně to, co hledali. Byl měkký, průhledný a plný vody.
Zbývala maličkost. Udělat z něj čočku.
4Zákaz
A tady příběh nejde nahoru, ale dolů.
Wichterle nebyl pro režim pohodlný člověk. Mluvil nahlas a neuměl mlčet.
V roce padesát osm ho vyhodili ze školy, kde učil.
A v roce šedesát jedna ministerstvo výzkum čoček zastavilo. Laboratoř zrušili.
Zastavit výzkum znamená: peníze skončily, přístroje jsou pryč a oficiálně se na tom nesmí pracovat.
Většina lidí by to vzdala. Wichterle si práci odnesl domů.
5Vánoce devatenáct set šedesát jedna
Prosinec devatenáct set šedesát jedna. Byt v Praze. Vánoce.
Wichterle sedí u kuchyňského stolu a staví stroj.
Staví ho z Merkuru. To je česká dětská stavebnice z kovových dílků, šroubků a matiček.
Skoro každý kluk ji tehdy našel pod stromečkem.
Motor si půjčil ze synova kola. Vzal dynamo.
Dynamo je malá věc na kole. Když jedete, točí se a vyrábí elektřinu pro světlo.
Proud bral z transformátoru od domovního zvonku.
Princip byl jednoduchý. Do malé formy nalít gel a roztočit ji.
Když se forma točí, tekutina se sama rozloží do hladkého tvaru. Přesně do tvaru čočky.
Na Štědrý den odpoledne to poprvé fungovalo.
Pomáhala mu manželka Linda. Toho večera vyrobili čtyři čočky.
Wichterle si je hned dal do očí. Měly špatnou sílu, dobře přes ně neviděl.
Ale nebolely. Nedřely. Oko je přijalo.
Za pár dní jich měl přes sto.
Stroj z dětské stavebnice zvládl za týden to, co velký ústav nezvládl za tři roky.
6Tři sta třicet tisíc dolarů
Zpráva o čočkách se dostala ven a svět zbystřil.
V roce šedesát pět stát prodal americká práva jedné firmě v New Yorku.
Práva znamenají povolení vyrábět. Kdo je koupí, může to vyrábět a prodávat. Nikdo jiný ne.
Cena byla tři sta třicet tisíc dolarů.
Ta firma je za chvíli prodala dál. Za tři miliony.
A ten, kdo čočky opravdu začal vyrábět, na nich vydělal stovky milionů.
Wichterle z toho nedostal skoro nic.
Nikdo se ho neptal. Patent nepatřil jemu. Patřil státu.
7Devatenáct let
V roce šedesát osm podepsal text, který se jmenoval Dva tisíce slov. Byla to výzva ke svobodě.
V srpnu přijely tanky.
V roce sedmdesát ho vyhodili z ústavu, který sám založil. Z domu, kde jeho čočky vznikly.
Nesměl publikovat. Nesměl jezdit na konference. Nesměl vést studenty.
Ve světě byl slavný. Doma byl nikdo.
8Konec
Trvalo to devatenáct let.
V listopadu osmdesát devět režim padl.
A hned příští rok si ho vědci zvolili předsedou Akademie věd. Bylo mu sedmdesát šest.
Zemřel v roce devadesát osm, v létě, na Moravě.
Jeho jméno dnes nese planetka, která letí mezi Marsem a Jupiterem.
A ten stroj z Merkuru se dochoval. Stojí v muzeu.
9Závěr
Takže až si příště budete dávat čočky do očí, zkuste na vteřinu nespěchat.
Vzpomeňte si na kuchyňský stůl v Praze.
Na dětskou stavebnici, na dynamo z kola a na jedny Vánoce.
A na chemika, který dal světu věc za miliardy a sám z ní neměl skoro nic.
Měl ale něco jiného. Věděl, že to jde. A udělal to sám, u sebe doma.
To je pro dnešek všechno. Díky, že jste poslouchali. Na shledanou příště.