The Czech Story0Kofolu, ne colu
Dobrý den. Vítejte u podcastu The Czech Story. Dnes je tu díl číslo osm.
Česká hospoda, léto. Pán u stolu si objedná pivo. Paní vedle něj řekne: Pro mě velkou kofolu.
Ne colu. Kofolu.
A číšník jde k pípě a natočí jí do sklenice tmavou limonádu. S pěnou, jako pivo.
Pípa je kohoutek, ze kterého se v hospodě točí pivo.
Proč Češi pijí v hospodě nějakou svou kolu, když všude na světě je coca-cola?
Odpověď je příběh o rozkazu od komunistů, o komíně jedné pražírny kávy a o řeckém klukovi, který přišel do Československa bez rodičů.
Pražírna je továrna, kde se praží kávová zrna. Pražit znamená zahřívat zrna v horku, až jsou hnědá a voní.
1Cola bez Ameriky
Na konci války přivezou američtí vojáci do západních Čech coca-colu. Vypráví se, že ji rádi měnili s místními za plzeňské pivo.
Pak ale v roce čtyřicet osm převezmou moc komunisté. A coca-cola je najednou symbol Ameriky. Symbol nepřítele.
V obchodech není. Najdete ji jen v drahých restauracích nebo v Tuzexu.
Tuzex byl obchod, kde se neplatilo korunami, ale západními penězi nebo zvláštními poukázkami.
Na konci padesátých let přijde do Výzkumného ústavu léčivých rostlin v Praze rozkaz shora.
Vytvořte socialistickou alternativu imperialistických kolových nápojů. Z domácích surovin.
Suroviny jsou věci, ze kterých se něco vyrábí. Pro chleba je to mouka, voda a sůl.
Jinými slovy: udělejte nám colu. Ale bez Ameriky.
2Vařič v bytě domovníka
Úkol dostane ředitel ústavu, docent Zdeněk Blažek. Vědec, který celý život zkoumá léčivé byliny.
Laboratoř? Dva pokoje v bývalém bytě domovníka v Jilské ulici. Na stole plynový vařič se dvěma plotýnkami.
Domovník je člověk, který se stará o dům. Uklízí, opravuje a má klíče.
Na tom vařiči Blažek vaří byliny. Den za dnem zkouší a ochutnává.
V roce devatenáct set padesát devět potká na sjezdu lékárníků v Karlových Varech mladého farmaceuta Jaroslava Knapa z opavské továrny Galena.
Sjezd je velké setkání lidí ze stejného oboru.
Dohodnou se jednoduše. Blažek vymyslí recept. Knap ho dostane do továrny.
Knap později vzpomínal, jak se karamelový sirup vařil sedm hodin v obyčejném smaltovaném hrnci. A on z toho měl udělat tovární výrobu.
Smaltovaný hrnec je kovový hrnec s tvrdou barevnou vrstvou. Takový měla doma každá babička.
Nakonec vznikne hustý sladkokyselý sirup. Dostane jméno Kofo.
Má čtrnáct složek. Malinový sirup, listy ostružiníku a jahodníku, skořice, lékořice, karamel, jablka, třešně, rybíz, pomerančová kůra. A pár věcí, které nikdo neprozradil.
Lékořice je kořen se sladkou chutí, známý z černých bonbonů. Prozradit znamená říct tajemství.
3Kofein z komína
Chybí ale kofein. Ten se musel kupovat v cizině, za západní peníze. A těch bylo málo.
Tak dostanou nápad. Když se v pražské pražírně pražila káva, z komína šel kouř. A v tom kouři byly saze plné kofeinu.
Saze jsou černý prach, který zůstane po ohni. Třeba v komíně.
Do komína dají nádobu, která saze chytá. A ze sazí pak chemicky vytáhnou kofein.
Aspoň část kofeinu v první české kole tedy byla z komína. Doslova.
4Kofokola
Nápoj ze sirupu Kofo se měl jmenovat Kofokola. Knap později vysvětlil, proč z toho sešlo.
To ale bylo příliš dlouhé, a navíc vznikly potíže s registrací.
Tak se jméno zkrátí. Kofola.
V roce devatenáct set šedesát vyjedou první náklaďáky s kofolou ze staré sodovkárny v pražských Holešovicích.
Sodovkárna je malá továrna na sodovku a limonády.
Stroje pamatují ještě rakouského císaře a limonáda pění, jak chce. Knap tomu později říkal zoufalý pokus.
Zoufalý znamená skoro bez naděje.
Ale lidé to vidí jinak. Lidé to pijí.
5Zlatá léta
Úspěch je tak velký, že se byliny sbírají po celé republice. A koncem šedesátých let v Československu dojdou a musí se dovážet.
Dojít znamená, že se něco spotřebovalo a už to není. Došlo mléko, musím do obchodu.
V roce šedesát sedm začne kofolu vyrábět i nová sodovkárna v malém Krnově ve Slezsku. V budově, kde se předtím dělal bylinný likér Praděd. To jméno, Krnov, si zapamatujte.
V sedmdesátých letech je kofola na vrcholu. Ročně se jí vyrobí skoro sto osmdesát milionů litrů. Vzniknou o ní dokonce písničky.
A vtip je, že od roku šedesát osm se v Brně vyrábí i opravdová coca-cola. Jenže je těžko k mání.
Těžko k mání znamená, že se to špatně shání. V obchodě to skoro nikdy není.
Češi tedy pijí kofolu a zvyknou si. Je méně sladká, asi o třetinu, je bylinná a trochu kořeněná.
6Pád
Pak přijde rok osmdesát devět. Sametová revoluce. Komunisté padají a hranice se otevírají.
Do obchodů přijde coca-cola, pepsi a s nimi hlasitá barevná reklama. Lidé chtějí ochutnat svět. Na staré socialistické pití zapomenou.
V roce devadesát šest se kofoly vyrobí jen dvacet šest milionů litrů. Skoro sedmkrát méně než v nejlepších letech.
A nikdo pořádně neví, komu kofola patří. Různé firmy vyrábějí svou vlastní kofolu, s původním receptem nemají nic společného. U soudů se vedou spory o ochrannou známku.
Ochranná známka je jméno nebo logo, které smí používat jen jedna firma.
Vypadá to, že z kofoly zbude jen vzpomínka na dětství.
7Kluk z Řecka
Teď se vrátíme do roku čtyřicet osm. Do Řecka, kde je občanská válka.
Občanská válka je válka mezi lidmi ze stejné země.
Z Řecka utíkají tisíce lidí. Mezi nimi osmiletý Kostas Samaras. Válka rozdělí jeho rodinu a do Československa se dostane jen s bratrem a sestrou. Vyroste v dětském domově.
Od roku padesát devět, kdy se potkali Blažek a Knap, pracuje jako zemědělský technik. Odvodňuje pole.
Odvodnit znamená dostat z mokré země vodu pryč, aby pole nebylo jako bažina.
Po revoluci je mu skoro padesát a jeho práci najednou nikdo nepotřebuje. Zkusí dovážet pomeranče z Řecka. Nevyjde to.
Nevzdá to. V roce devadesát začne se třemi společníky podnikat v Krnově. Ano, v tom Krnově.
Společník je člověk, se kterým máte firmu spolu. Společně riskujete.
A v roce devadesát tři koupí malou krnovskou sodovkárnu. Tu samou, kde se od šedesátých let vyráběla kofola. Firma se jmenuje Santa.
Kostasův syn Jannis později v Českém rozhlase řekl, že to byla náhoda a osud. Žádné velké plány.
8Sázka
Rok dva tisíce dva. Malá firma z Krnova udělá krok, který vypadá šíleně.
Koupí ochrannou známku Kofola i původní recept na sirup. Za víc než dvě stě milionů korun. Za značku, kterou všichni mají za mrtvou. Je to obrovská sázka.
Sázka je, když riskujete peníze, protože věříte, že něco vyjde.
Ostatní kofoly musí změnit jméno. A Santa se brzy přejmenuje na Kofolu.
Pak přijde reklama. Kofola ví, že ji někdo miluje a někdo nesnáší. Tak z toho udělá heslo.
Když ji miluješ, není co řešit.
Není co řešit znamená: není o čem přemýšlet, je to jasné.
Lidé, kteří s kofolou vyrostli, si vzpomenou na dětství a začnou ji zase kupovat. A už přes dvacet let k Vánocům patří kofolová reklama s malým prasátkem.
Kostas Samaras zemře v roce dva tisíce patnáct, v sedmdesáti pěti letech. Kluk z dětského domova postavil jednu ze stovky největších firem v zemi.
9Velkou točenou, prosím
A teď zpátky do hospody.
Kofola udělala ještě jednu chytrou věc. Hlavní je kofola točená. Do hospody přijede v padesátilitrovém sudu, stejně jako pivo, a ve sklenici má mít pěnu.
Sud je velká kovová nádoba, ve které se do hospody vozí pivo.
Takže v hospodě má každý svůj velký půllitr. Řidič, sportovec po zápase, děti u stolu s tátou. Nikdo nemusí nic vysvětlovat.
Recept na sirup je dodnes tajný. Celý ho prý zná jen pět nebo šest lidí.
Komunisté chtěli colu bez Ameriky. Dostali ji z bylin, z vařiče v bytě domovníka a z komína pražírny.
Po revoluci málem zmizela. A zachránil ji kluk, kterého válka poslala do cizí země bez rodičů.
Takže až budete v hospodě a nebudete chtít pivo, řekněte: Jednu velkou točenou kofolu, prosím.
Možná vám bude chutnat. Možná ne. Ale když ji miluješ, není co řešit.
Na shledanou příště.